Konverze táborského pivovaru na čtyřhvězdičkový hotel je první etapou rozsáhlého projektu, nazvaného „Revitalizace hradu Kotnov Tábor“. Přestavba bude po dokončení zahrnovat všechny budovy areálu, z nichž některé patří městu a ostatní soukromé firmě.
Kotnov našel budoucnost
Ing. Václav Pavlík
Rozsáhlé přestavby budov kotnovského hradu, z nichž většina byla nebo ještě je ve značně zuboženém stavu, se ujala stavební a obchodní firma Karel Dvořák se závazkem opravit také ty části, které patří městu a jako historické památky jsou užívány jak obyvateli, tak návštěvníky Tábora, města s bohatými dějinami.
Na hradu Kotnov zanechal stopy běh staletí i změny v jeho užívání – od pevnosti přes prosperující pivovar na začátku 20. století po téměř ruiny z konce 20. století. V současnosti probíhá po etapách revitalizace všech prostorů hradu, který je národní kulturní památkou. Hlavními budovami komplexu jsou hradní věž a Bechyňská brána, které jediné zůstaly majetkem města Tábora. Brána slouží dlouhá léta jako muzeum, věž je veřejnosti přístupnou místní rozhlednou. Dále je to tzv. hradební křídlo – druhá nejstarší dochovaná část hradu, kde se poprvé vařilo pivo. Dnes zde probíhá rekonstrukce objektu pro rozšíření muzea. Dalším objektem je sladovna s hvozdem. Zdejší sloupová síň bude upravena na galerii. Její rekonstrukce právě probíhá, další prostory pak budou sloužit prezentačním účelům firmy Karel Dvořák. Ležácké sklepy, vybudované v polovině 19. století, přiléhají k hradebnímu křídlu. Jejich rekonstrukce bude vrcholit v příštím roce. A konečně se zde nachází od loňského roku užívaný čtyřhvězdičkový kongresový hotel Dvořák, který byl dříve tzv. novou varnou pivovaru. Tato industriální stavba pochází z počátku 20. století. Většina budov je semknuta kolem nádvoří, které bylo centrem veškerého pivovarnického provozu.
Stav před revitalizací
Budova hotelu (dříve varny) tvoří jižní hranici areálu hradu. Její půdorysné, horizontální i vertikální uspořádání odpovídalo potřebám provozu varny a navazující spilky a stáčírny. Hluboké sklepy budovy byly chladírnami, do kterých se zavážel led. Bytelně budovaný objekt ze začátku 20. století byl zvláště v důsledku záměrně neprováděné údržby během prvních 90 let své existence proměněn téměř v ruinu. Konec vaření piva v 70. letech přinesl vybourání a zničení technologických prvků, zvláště pak měděných kotlů. Stáčírna byla v provozu ještě několik let, ale byla také již zastaralá.
Po roce 1989 se celý areál, mimo věž a Bechyňskou bránu, stal majetkem různých podnikatelských subjektů, které části areálu pronajímaly, převážně pro skladové účely. Zároveň zde probíhala nemilosrdná těžba druhotných sběrných surovin, která poznamenala jednotlivé objekty. Do objektu budoucího hotelu zatékalo mnoha děrami ve střešní krytině, chybějící okapní svody byly příčinou vnikání dešťových vod do fasád objektu. Na fasádách i v okapech bujela vegetace, jižní fasády objektu byly v zimě skrápěny sněho-solným roztokem z přilehlé komunikace, která je dopravní tepnou směrem na Bechyni. Rozbitými okny se budovou proháněl vítr, do sklepů zatékala povrchová voda ze dvora. Původní kanalizace byla ucpána, stejně jako původní ventilační systémy. Ničící vlhkost byla všudypřítomná.
Studie revitalizace
V roce 2001 získala hradní komplex finanční skupina Karel Dvořák. Prvním úkolem bylo vypracovat studii revitalizace celého komplexu a ověřit její životaschopnost a proveditelnost. Úkolu se ujala projekční složka finanční skupiny, později byl přizván TŠ projektový ateliér pro architekturu a pozemní stavby, spol. s r. o. Praha, pod vedením Ing. arch. Tomáše Šantavého, který původní záměr rozvinul. Ne zcela jednoduchá jednání proběhla i s Národním památkovým ústavem (NPÚ) v Praze, který jinak myšlenku revitalizace této památky vítal.
Vzhledem k rozsáhlosti byl záměr rozdělen na etapy. Přípravnou etapou byl úklid všech prostorů od původního i navezeného nepořádku a odstranění přístřešků v různém stupni rozpadu. První etapou revitalizace se stala úprava budovy nové varny na hotel. Hotelu byly přizpůsobeny všechny prostory budovy – rozsáhlé půdní prostory, původní varna i spilka byly přebudovány na hotelové pokoje a recepci, v prostoru stáčírny byl vybudován víceúčelový sál, ve sklepních prostorech bylo umístěno parkoviště vozidel hotelových hostů, technické zázemí budovy, hotelová kuchyně i stylová restaurace. Nové horizontální i vertikální komunikace byly doplněny moderními výtahy. Vzniklo 72 moderně vybavených pokojů včetně několika mezonetových apartmánů. Probíhající rekonstrukce se chovala citlivě k původním konstrukčním prvkům objektu, většina jich zůstala zachována.
Minimální změny na fasádě
Již od prvních studií úpravy objektu byla do díla zakotvena myšlenka minimálních změn provedených na nejvíce pohledově exponované fasádě, spočívající v osazení nových replik výplní otvorů (původní se většinou nedochovaly), doplnění chybějících fasádních prvků, celkové opravě původních fasád a sjednocení vzhledu objektu nově provedenými fasádními nátěry.
Po provedení nejnutnějších konstrukčních úprav byla hlavní pozornost věnována zastřešení objektu a opravě dešťových svodů. Zakrytí střechy i svody byly provedeny nově, nadzemní části objektu začaly postupně vysýchat. Velmi závažná problematika vlhkých sklepních prostorů byla řešena eliminací zatékání povrchových vod, obnovením kanalizačního systému a rekonstrukcí stávajících vzduchových průduchů. Poté začaly prostory pozvolna vysychat, zemní vlhkost se ale vždy projevovala ve zvýšené míře po atmosférických srážkách. Proto byla navržena další opatření, která spočívala v účinném odvedení dešťových vod od objektu. V prostoru nádvoří byl vytvořen drenážní systém, později zakrytý kamennou dlažbou. Všechny hlavní příčiny vlhnutí zdiva byly odstraněny.
Pro opravu stávajících omítek a jejich doplnění byly zvoleny tradiční materiály a technologické postupy. Na místech, kde byla zaznamenána vyšší vlhkost zdiva (cca 50 % všech venkovních ploch), byla použita sanační omítka Bayosan. První aplikace sanačních omítek přinesla očekávaný efekt – během jednoho roku odvedla ze zdiva zbytkovou vlhkost. Po roce byla tato omítka odstraněna a nahrazena omítkou novou, opět sanační. Měření potvrdila zjevný úspěch všech provedených opatření proti vlhkosti a tak byla tato druhá omítka realizována ve finální úpravě. Vysokým nárokům kladeným investorem i NPÚ na finální vzhled objektu odpovídaly kvalitní vápenné nátěry. Jedním z důležitých aspektů byla volba odborné omítkářské a štukatérské firmy. Ta proběhla na základě výběru, kde mezi hlavní kritéria patřila zkušenost s obdobnými stavbami.
Hotel Dvořák je již druhým rokem v provozu. Dvě sezóny prokázaly vhodnost a úspěšnost řešení výše popsaných problémů. Konverze pivovaru na hotel je považována za zdařilou, z hlediska financování obnovy NKP soukromým subjektem pak za ojedinělou.
Drobným obtížím se však nedá vyhnout ani v současnosti. V zimním období jsou stále fasády přiléhající ke komunikacím částečně zatěžovány zimní údržbou města. Proto jsou každé jaro fasády na objektu kontrolovány a probíhá jejich každoroční údržba a drobné opravy, aby hotel mohl návštěvníky v letní sezóně přivítat ve své plné kráse.
investor: Karel Dvořák - stavební a obchodní firma
projekt: architekt, projektant
dodavatel stavby: Karel Dvořák, stavební a obchodní firma
Nový komentář