Zimní měsíce jsou zatěžkávací zkouškou nejen funkčnosti dodatečného zateplení budov, ale koncem tohoto období se také ukazuje, jaká bude návratnost nákladů v podobě energetických a finančních úspor.
Firem, které nabízejí nejrůznější více či méně účinné technologie je široká škála a záleží pouze na volbě správného způsobu zateplení vzhledem k možnostem a podmínkám každého objektu. Nesprávnou volbou zateplovacího systému mohou nastat potíže v podobě plísní nebo nadměrné vlhkosti. Řada firem přistupuje k požadavkům zákazníků seriozně a nabízí komplexní řešení veškerých stavebně technických problémů včetně poradenství.
Zajímavá řešení, kde odpadají složité a finančně nákladné dodatečné úpravy nabízejí certifikované zateplovací systémy ETICS. Reklamace ve spojitosti s těmito systémy mohou vzniknout pouze tam, kde nejsou dodrženy technologické postupy, předepsaný materiál nebo instalaci provádějí zaměstnanci bez potřebné kvalifikace. Jedná se o kontaktní zateplovací systémy, které stavbu nezatěžují přídavnou hmotností, problémem ale mohou být požadavky na požární odolnost, ukotvení systému, poškozování ptáky apod. Jejich největším nedostatkem je, že se nedají použít na památkově chráněné stavby, protože nejsou považovány za tradiční autentické materiály. Systémy ETICS v současné době sice nabízejí i speciální dekorační prvky ( sklocementové kompozity s Lambda = 0,17 W/mK ), jsou ale poměrně nákladné, proto se používají jen omezeně.
Vhodným doplňkovým řešením se nakonec ukázalo použití termoreflexních nátěrových hmot. Jde o dutý keramický materiál, který je speciálním technologickým postupem vmíchán do základní nátěrové suspense, velmi podobné akrylátovým fasádním barvám, s přídavkem barevného pigmentu.
Na vzorcích byly provedeny zkušební aplikace, aby se předešlo řadě nedorozumění z nedostatku informací i mezi odborníky. Testoval se především princip funkce a schopnost snížit teplotní namáhání stavební konstrukce v průběhu dne. Problematikou principů funkčnosti tohoto nátěru se teoreticky začali zabývat doc. Ing. Řehánek, DrSc a Ing. Šimon Ph.D. Ukázalo se, že existuje řada nedostatků nejen v oblasti výpočtů tepelných ztrát při samotné aplikaci, ale i v legislativě. Stávající technické normy (např. ČSN 730542 ) tento typ tepelné ochrany dosud neznají. Nátěr nelze považovat za klasickou přídavnou izolaci, ale díky svým vlastnostem dokáže ovlivnit přestup tepla a tím ovlivňuje tepelnou bilanci stavební konstrukce. V rámci zkoušek byla prokázána izolační schopnost například u vodovodního nebo teplovodního potrubí a zásobníků, výrazný odraz sálavého tepla se ukázal u konstrukcí ohrožených požárem. Posun povrchových teplot se také projevil ve snížení kondenzace a následného orosování a namrzání kondenzátu.
Na základě těchto poznatků byla ve spolupráci s CSI Praha, VŠB-TU Ostrava a dalšími pracovišti řešena otázka metodiky posuzování staveb ošetřených těmito nátěry, důležitá zejména pro energetické auditory. Výzkumem se zjistilo, že zmíněný materiál je schopen odrážet až 85 % infračerveného záření, což u stavebních konstrukcí podstatně snižuje tepelné namáhání. Praxe však ukázala, že tato reflexe se s množstvím přidaného pigmentu snižuje a zejména tmavé odstíny mají reflexní schopnost podstatně nižší.
S reflexí souvisí emisivita (pohltivost) natřené plochy, která je důležitá pro posuzování ošetřených objektů termovizní technikou. Vzhledem k tomu, že se při testovacích měřeních kontaktními teploměry nebo čidly hodnoty podstatně lišily od hodnot z termo snímků, bylo nutné provést řadu zkoušek. Výsledkem je zjištění, že emisní číslo u měřených nátěrů se pohybuje kolem 0,1 - 0,3, což odpovídá lesklým nebo leštěným plochám, na rozdíl od běžných stavebních materiálů s emisním číslem cca 0,85.
V současné době je předmětem laboratorních měření ještě difúzní schopnost nátěru.
Za předpokladu dobře fungující izolace dochází podle dosavadních zkušeností k vysychání stavební konstrukce v průběhu roku až dvou let po aplikaci a vzhledem k elasticitě nedochází k trhání nanesené vrstvy.
Samotná aplikace nátěru se může zdát z pohledu nezasvěceného člověka velmi jednoduchá, ale v praxi se projevila řada úskalí, která se mnohdy projeví až u finálního efektu. Nanášet hmotu lze válečkem i stříkáním, a to v síle cca 0,2 mm. Důkladná předchozí příprava stavby před zateplením spočívá nejen v opatření oken ochrannou fólií, ale především ve vyrovnání podkladu a opravě trhlin v omítce.
Praktická měření na stavbách prokázala, že aplikací nátěru na venkovní straně fasády se docílí posunu teplotní křivky prochlazování obvodové zdi až o 3°C. Nátěr se vyrábí i pro aplikaci v interiéru.
Kromě způsobů správné aplikace se hledala i cesta, jak předejít falšování této nátěrové hmoty, která pro laika není od běžných akrylátů téměř k rozeznání a ke ztrátě termoefektu stačí naředění vodou. Účinnou pomůckou je elektronový mikroskop, který detailně odhalí strukturu všech složek nátěru a zjistí, zda je předloženým vzorkem termonátěr, či nikoliv. V současné době se do nátěru jako plnidlo používají dutá keramická nebo skleněná termotělíska o velikosti několika mikrometrů.
Každý výrobek má svou životnost ovlivněnou provozními podmínkami a ani u těchto nátěrů tomu není jinak. Po zkušenostech v zahraničí je předpokládaná životnost a stálobarevnost cca patnáct let, s ohledem na klimatické podmínky a stav podkladu.
Závěrem lze říct, že tato novinka vhodně doplňuje stávající nabídku zateplovacích systémů a mezi její nespornou přednost patří nehořlavost, částečná omyvatelnost a snadná možnost oprav poškozených částí. Pokud se podaří vhodně dořešit i legislativní problémy, nebude již nic širšímu použití tohoto materiálu na našem trhu bránit.
Popisek k obrázku: Termokeramické plnivo pod elektronovým mikroskopem, detail tělíska v nátěrové hmotě.
Foto: archiv autora
Nový komentář